Rozhlédnu se kolem sebe a vidím: téměř všichni koukají do mobilu. A ti, kteří zrovna nekoukají, mají alespoň sluchátka.
Není to problém školy, ale celé společnosti.
Komunikace se mění. Odpojení od sebe navzájem je čím dál viditelnější.
A pak jsme tu my — učitelé, vychovatelé, zkrátka lidé, kteří denně pracují s dětmi. S dětmi, které mnohdy tráví téměř všechen volný čas na počítači nebo mobilu.
Proč o tom mluvím?
Protože někdy je dobré nejdřív realisticky zhodnotit situaci — a teprve potom jednat. Ušetří nám to hodně zklamání.
Jsou školy, kde je používání mobilů regulováno školním řádem. U nás jsme takto nastaveni už dva roky. V praxi to znamená, že škola vědomě vytváří prostor pro skutečnou komunikaci mezi dětmi.
A výsledek?
Děti o přestávkách běhají (nejen kolem pingpongových stolů), ve frontě na oběd je hluk… protože spolu zase mluví.
A přesně o to jde.
Dáváme jim šanci znovu začít s reálnou komunikací. 💬