Tento týden byl sice kratší, ale o to náročnější. Málo sluníčka, ochlazení… a to všechno se vždycky otiskne i do atmosféry ve škole. Dnešek vypadal jako výuka ve včelím úlu — všude ruch, smích, otázky, drobné starosti i velké emoce. A já mezi tím běhám jako zástupkyně: hlášení do školního rozhlasu, řešení úrazů z tělocviku, domlouvání oprav s řemeslníky, rozhovory s rodiči i podpora kolegů.
A přitom si uvědomuju, jak je ta naše školní energie živá. Unaví vás, ale zároveň naplní.
Když se po čtyřech hodinách výuky a celém maratonu jednání konečně posadím k počítači, škola už pomalu utichá. Dneska mi suplování dalo zabrat – a příští týden bude ještě pestřejší. Ředitelnu opouštím lehce před pátou. To už se mi dlouho nestalo.
Ale víte co? I přes tu únavu cítím vděčnost. Za děti. Za kolegy. Za to, že mám práci, která dává smysl.
Za hodinu už sedím v mé oblíbené restauraci s kamarádkou – taky učitelkou – a společně si užíváme zasloužený večerní relax.
A jak si dobíjíte baterky vy?
Hana Doležalová
kouč, lektor, zástupce ředitele 22.11. 2025